Stáhnout 

 

Bůh, který spasí naši duši.

 

Svědectví Petry Šídlové. (0:00)

 

Přehled biblických veršů, které jsou použity v tomto kázání:

První list Petrův 1:1-12 - Bible21. (4:00)

   Petr, apoštol Ježíše Krista, přistěhovalcům rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bitynii, vyvoleným prozřetelností Boha Otce skrze posvěcení Ducha k poslušnosti a skropení krví Ježíše Krista: Milost vám a hojný pokoj. Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám ve svém velikém milosrdenství daroval nový život, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých. Povolal nás k živé naději, k nepomíjivému, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví, které vás čeká v nebi, zatímco vás Boží moc skrze víru opatruje ke spáse, která se zjeví na konci času. Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky. I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm - vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista. Nikdy jste ho neviděli, a přece ho milujete. Ani teď ho ještě nevidíte, a přece v něj věříte. Radujte se tedy nevýslovnou, velkolepou radostí, protože dosahujete cíle své víry - spásy duší. Tuto spásu se pečlivě a pilně snažili vystihnout proroci, když prorokovali o milosti připravené pro vás. Pídili se po tom, na koho a na kdy jim ukazoval Kristův Duch, který byl v nich a předpovídal Mesiášovo utrpení a následnou slávu. Bylo jim zjeveno, že ne sobě, ale vám tím zprostředkují poselství, které vám teď přinesli ti, kdo vám kázali evangelium v Duchu svatém seslaném z nebe. Tyto věci by rádi zahlédli sami andělé! 

 

Genesis 1:1. (8:00)

   Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 

 

Jan 3:5. (10:30)

   Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 

 

Jan 3:12. (13:00)

Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? 

 

 Galatským 5:16-18 - Bible21. (20:30)

   Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. 

 

 

Stáhnout 

 

 Uctívání (Společné shromáždění v Plzni)

 

 Přehled biblických veršů, které jsou použity v tomto kázání:

Žalm 34:2   (2:00)

   Dobrořečit budu Pánu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála.

 

Židům 13:15   (3:30)

   Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.

 

Exodus 24:1   (4:30)

   Potom Mojžíšovi řekl: „Vystup k Hospodinu, ty i Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších. Budete se zdálky klanět.

 

Žalm 149:3   (10:00)

   ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citeře.

 

Žalm 150:3-5   (10:00)

   Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými!

 

Žalm 95:6   (12:00)

   Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Pánem, který nás učinil.

 

Abakuk 2:20   (16:00)

   Pán je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!

 

Sofoniáš 1:7   (16:30)

   Ztiš se před Panovníkem Pánem, vždyť den Pánův je blízko! Pán připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval.

 

Zachariáš 2:17   (17:00)

   Ztiš se před Pánem, veškeré tvorstvo, neboť se vypravil ze svého svatého příbytku.“

 

Exodus 24:3-4   (18:30)

   Když Mojžíš přišel nazpět , vypravoval lidu všechna slova Pánova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno, o čem Pán mluvil.“ Nato Mojžíš zapsal všechna Pánova slova. Za časného jitra postavil pod horou oltář a dvanáct posvátných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů.

 

Exodus 24:7   (19:30)

   Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Pán mluvil.“

 

První list Timoteovi 4:13   (22:00)

    Než přijdu, ujmi se předčítání, kázání, vyučování.

 

Nehemiáš 8:5-6   (23:00)

    I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Pánu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: „Amen, amen.“ Padli na kolena a klaněli se Pánu tváří až k zemi.

 

Exodus 24:7   (28:30)

   Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Pán mluvil.“

 

Exodus 24:5   (32:00)

   Pak pověřil izraelské mládence, aby přinesli oběti zápalné a obětovali Pánu býčky k hodům oběti pokojné.

 

 Exodus 24:8   (38:00)

   Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Pán na základě všech těchto slov.“

 

Exodus 24:6   (38:30)

   Mojžíš vzal polovinu krve a vlil ji do mís a druhou polovinou pokropil oltář.

 

Exodus 24:10-11   (46:30)

   Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. Ale nevztáhl ruku na nejpřednější z Izraelců, ačkoli uzřeli Boha; i jedli a pili.

 

 Římanům 12:1   (50:30)

   Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

 

 

Stáhnout 

 

Ježíš miluje až do konce.

 

 

Přehled biblických veršů, které jsou použity v tomto kázání:

 

Jan 13:1-16 - Bible21. (0:00)

   Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit. Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán. Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?!" "Teď ještě nechápeš, co dělám," odpověděl mu Ježíš, "ale později porozumíš." "Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!" namítal Petr. "Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného," odpověděl Ježíš. "Pane!" zvolal Šimon Petr. "Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: "Ne všichni jste čistí.") Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 

 

První list Janův 4:8. (4:00)

   Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 

 

Jan 1:1. (6:30)

   Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 

 

Zjevení Janovo 12:7. (9:00)

   A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. 

 

Druhý list Petrův 3:8 - Bible21. (9:30)

   Jednu věc si uvědomte, milovaní: u Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. 

 

Genesis 1:27-28. (10:30)

   Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." 

 

Genesis 2:7. (12:30)

   I vytvořil Pán Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

 

Genesis 2:23. (14:30)

   Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." 

 

První list Korintským 11:11-12 - Bible21. (15:00)

   V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy. Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu - a všechno společně je z Boha. 

 

 

Stáhnout 

 

Blaze tomu, jemuž Bůh nepočítá jeho hřích!"

 

Svědectví bratra Václava.   (0:00)

 

Přehled biblických veršů, které jsou použity v tomto kázání:

Římanům 4:8-25 - Bible21. (4:30)

   Blaze tomu, jemuž Pán nepočítá jeho hřích!" Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra "počítána za spravedlnost". Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní! Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou. Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek. Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni - nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech (jak je psáno: "Učinil jsem tě otcem mnohých národů") před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly. V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: "Tak početné bude tvé símě." I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna. Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, a právě to "mu bylo počítáno za spravedlnost." Že mu to "bylo počítáno" však není napsáno jen kvůli němu, ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění. 

 

 Židům 11:27. (8:00)

   Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl. 

 

Jan 6:65. (18:00)

   A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." 

 

Jan 16:9. (19:30)

   Hřích v tom, že ve mne nevěří; 

 

Jan 14:6. (22:00)

   Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 

 

 Zjevení Janovo 2:17 - Bible21. (23:30)

   Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, jež nezná nikdo než ten, kdo je přijímá." 

 

 Židům 1:5. (24:30)

   Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.' 

 

Genesis 12:1 - Bible21. (28:30)

   Pán Bůh řekl Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. 

 

Jan 16:9. (31:00)

   Hřích v tom, že ve mne nevěří; 

 

Matouš 27:46 (32:30)

   Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?' 

 

Stáhnout 

Stanislav Štrunc - dlouholetý misionář ve Velké Británii. 

Kázání o místní církvi.

 

 

Přehled biblických veršů, které jsou použity v tomto kázání:

Matouš 16:13-20   (9:30)

    Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni    za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.”  Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám    ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ Tehdy  nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

 

Skutky 9:3-6.    (13:30)

   Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? “ Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. staň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“

 

Lukáš 20:9-18.   (16:00)

   Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným‘? Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“

 

Efezským 1:15-23.   (19:30)

   Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,  vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

 

 Efezským 5:22-33   (22:00)

   Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům. Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. Jsme přece údy jeho těla. „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.

 

Skutky 2:1-4   (24:00)

   Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

 

Deuteronomium 16:16   (25:30)

   Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce před tváří Pána, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů (slavnost sklizně) a při slavnosti stánků. A neukáže se před Pánovou tváří s prázdnou.

 

V Angličtině:  Deuteronomy 16:16   (26:00)

   “Each year every man in Israel must celebrate these three festivals: the Festival of Unleavened Bread, the Festival of Harvest, and the Festival of Shelters. On each of these occasions, all men must appear before the Lord your God at the place he chooses, but they must not appear before the Lord without a gift for him.

 

Matouš 9:35-38 (také Lukáš 10:1-2)   (26:00)

   Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“

 

Lukáš 3:15-16   (29:30)

   Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

 

Joel 3:1-2   (29:30)

   I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.

 

Exodus 19:16-20   (31:30)

    Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a postavili se při úpatí hory. Celá hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože Pán na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Zvuk polnice víc a více sílil. Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal. Pán totiž sestoupil na horu Sínaj, na vrchol hory. Zavolal Mojžíše na vrchol hory a Mojžíš tam vystoupil.

 

 První list Tesalonickým 4:13-18   (33:30)

   Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

 

 Skutky 6:1-6   (35:00)

   V té době, když se počet učedníků stále rozrůstal, začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla. Dvanáct apoštolů proto svolalo shromáždění všech učedníků a řeklo: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, kterým tu práci svěříme. Sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova.“ Celé shromáždění s tím návrhem souhlasilo, a tak vybrali: Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše (proselytu z Antiochie). Postavili je před apoštoly a ti na ně po modlitbě vkládali ruce.

 

Matouš 28:18-20    (40:00)

   Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “

 

První list Korintským 3:9  (40:00) 

Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.