Designer: Joomla 3.2 Templates Free

 

 Já i moje o rok mladší manželka Šarlota pocházíme ze Slovenska, z maďarské vesnice Lenartovce, kde jsme žili do mých 53 let. Svoji ženu jsem si vzal v osmnácti letech a máme spolu dvě děti. Oba jsme od dětství vyrůstali v křesťanském prostředí. Považovali jsme se tedy za opravdové věřící na základě toho, jak nám v té době , v prostředí, kde jsme žili, bylo křesťanství představeno. Chodili jsme dlouhé roky do reformační církve, ale vůbec jsme nevěděli, že pravá víra vypadá jinak.

 

Protože v naší vesnici, ani v okolí, nebylo mnoho pracovních příležitostí, začali jsme společně podnikat v zemědělství jako farmáři. Měli jsme svůj dům i pozemky. Ze začátku se nám dařilo dobře a vše šlo bez problémů. Rozhodli jsme se pořídit si nový traktor, s jehož koupí nám nabídl pomáhat kamarád. Ten pracoval v agropodniku, kde jsme chtěli stroj zakoupit. Na část nákladů jsme dostali dotace a další část jsme chtěli uhradit úvěrem z banky, který zařizoval náš přítel. Ve finále to ale dopadlo tak, že jsme o traktor přišli a tak i o další možnost získat dotace. Náš „přítel“ nás totiž podvedl, půjčku nám nezařídil a traktor, který už na nás se všemi potřebnými dokumenty čekal u nich v podniku, někomu prodal....S půjčkou jsme si tedy poradili sami a koupili starší traktor. Po těchto událostech jsme na tom ale nebyli dobře finančně, protože už jsme měli hypotéku na dům. Naše psychika na tom nebyla o nic lépe. Cítili jsme se podvedení, zneužití a nemohli jsme stále uvěřit tomu, že nám něco takového mohl provést člověk, kterého jsme znali a kterému jsme věřili. Ubývaly nám peníze a bylo jich čím dál méně. Já začal být depresivní a pomýšlel i na sebevraždu. Také se mi hlavou honily myšlenky o tom, jak vezmu spravedlnost do svých rukou a něco zlého tomu muži udělám. Bylo to těžké období pro mě i mou ženu.

 

Nakonec jsme se ale rozhodli, že půjdeme pracovat do ČR, kde už pracoval jeden náš přítel. Řekli jsme si, že vše prostě opustíme a necháme za sebou, s nadějí, že začneme nový život na jiném místě. Nejdříve jsem odjel já a posílal domů peníze a přibližně rok po mně přijela i má žena Šarlota. Ta byla do té doby na pracovním úřadě. Jakmile to bylo možné, prodali jsme majetek na Slovensku, abychom se zbavili dluhů a snažili se postavit na vlastní nohy v Čechách. Ze začátku jsme bydleli různě a stěhovali se z místa na místo, ale když jsem měl stabilní práci a plat, vzali jsme si hypotéku a koupili byt. Hodně času jsme trávili v práci. Někdy i 250 hodin a Šarlota dokonce i 300 hodin měsíčně. Pořád jsme jen pracovali, chodili do zaměstnání, vydělávali peníze a to byl náš život.

 

Po nějakém čase jsme se chtěli jet podívat domů a tak si vzali dovolenou. Než jsme odjeli, měla Šarlota sen, kde viděla Ježíše na kříži. I během cesty v autobuse na Slovensko vnímala Pána, jak k ní promlouvá a mluví s ní o tom, čeho se bojí atd.. Když jsme dorazili na místo, já a naši blízcí jsme si mysleli, že je manželka vyčerpaná a nejspíš má nějaké psychické problémy, protože mluvila o věcech, kterým jsme nerozuměli. Dokonce jsme jí vzali do nemocnice a chtěli, aby se léčila. Mysleli jsme, že je psychicky nemocná. Tam ale byla jen tři dny a propustili jí, protože byla zdravá. I během hospitalizace s ní však Pán jednal. Proto, když jsme se vrátili zpět do Čech, jsme chtěli najít nějaký kostel nebo sbor a být zase s Pánem. Jednoho dne Šarlota v parku potkala člověka, křesťana, který jí dal Bibli a pozval jí do sboru. Šli jsme se tam tedy podívat a začali tam chodit pravidelně. Poznávali jsme Pána jinak než kdysi a uvědomili si, že náš křesťanský život nebyl v pořádku. Neznali jsme Boha skrze Bibli, protože jsme jí dřív nečetli. Znali jsme jen to, co nám o něm bylo řečeno. Začali jsme chápat, že s ním můžeme mít živý vztah, a učili jsme se s ním žít...

 

V té době nastala pracovní krize a v mnoha firmách propouštěli zaměstnance. Na nás to mělo dopad takový, že nám snížili platy a tak jsme se s Šarlotou postupně opět dostali do finanční krize. Tu jsme nakonec řešili insolvencí. To ale nebylo vše. Stal se mi pracovní úraz a musel jsem dlouhý čas zůstat doma. Můj zaměstnavatel mi navíc několik měsíců nic nezaplatil a tak naše situace byla o hodně horší. Znovu jsme museli řešit nemalé finanční problémy. Běhali jsme různě po úřadech a bankách a snažili se najít cestu, jak z toho ven, ale vypadalo to beznadějně. Cítili jsme se bezradně a říkali si, co s námi bude a že znovu o vše přijdeme, tak jako na Slovensku. Přes to vše jsme se modlili a snažili se věci dát do rukou Pánu, i když to pro nás nebylo lehké. Přineslo to však ovoce. Pán nás vedl k tomu, abychom byt prodali, vzdali se ho. Připravil nám pro to i cestu a my ho poslechli. Prodal se tak dobře, že byla vyřešena nejen hypotéka, ale i ostatní dluhy a ještě nám zbylo, abychom si mohli najít pronájem a začít znovu. Když jsme o všem zpětně přemýšleli, uvědomili jsme si, že jsme se o vše chtěli vždy postarat sami, udělat si věci po svém, a neuměli to dávat Pánu do rukou. Znali jsme jen peníze, majetek a starosti o živobytí. Neuměli jsme se Pánem nechat vést a přemýšleli podobně jako lidé ve světě. Teď už víme, že jen Ježíš má moc dělat cokoliv a věci, které se nám zdají neřešitelné, jsou pro něj řešitelné, protože u něho není nic nemožné. Pán vzal naše dluhy a změnil naše myšlení. Nedostali jsme ale jen řešení našich problémů, ale také svou rodinu, sourozence v Kristu a svůj sbor. Po tom, co jsme prošli těmito zkušenostmi, můžeme pomáhal ostatním lidem v podobných situacích, protože jsme dělali stejné chyby a přemýšleli podobně. Můžeme jim dát Krista a děkovat Pánu za všechnu jeho milost.  

 

 

hostgator coupon code 30 off
Friday the 24th