Designer: Joomla 3.2 Templates Free

   

 

     Toto je můj příběh, ve kterém popisuji, proč, přestože jsem byla ateista, nepochybuji o tom, že Ježíš Kristus je živý.

 

     Nejprve bych v krátkosti popsala můj život před tím, než jsem přijala Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Můj život nebyl moc šťastný. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 7 let a sestře 3 roky. Sestra žila s naší matkou a moje výchova byla většinou na tátově matce. Když mi bylo 18 let, babička zemřela na rakovinu. Zůstala jsem sama v domě, kde jsem s babičkou bydlela, a učila jsem se spoléhat jen na sebe, protože mi nic jiného nezbylo. Za několik měsíců jsem poznala přítele a po roce jsme spolu začali bydlet. Po čtyřech letech našeho vztahu se nám narodila dcera. Náš táta se podruhé rozvedl. Špatně nesl samotu a finanční problémy. Nakonec udělal to, o čem delší dobu mluvil. Vzal si život. Měla jsem tátu moc ráda. Vyčítala jsem si, že jsem mu v tom, co udělal, nějakým způsobem nezabránila. Tátovi jsem nemohla odpustit, že nás takto opustil.

 

     Celý život jsem se utápěla v depresi střídané chvilkovými pocity radosti. Toto byla pro mě nejtěžší životní rána a nevěděla jsem, jak bych mohla dál žít. Ale věděla jsem, že nesmím udělat své dceři to, co udělal náš táta nám. Přestože jsem pro tuto chvíli viděla jen tmu a beznaděj pro můj život, měla jsem velkou touhu žít.

 

     V tomto období jsem byla oslovena jedním křesťanem, který rozdával Bible a letáčky. Vzala jsem si od něho Bibli a letáček a vyslechla jsem to, co mi chtěl říci. Nedokázala jsem moc vnímat vše co mi říkal, ale pamatuji si na slova, která mě zasáhla. Ta slova byla o tom, že Ježíš miluje i mne. Také jsem pochopila, že kdybych byla s Bohem, už bych tím životem nemusela jít sama.

 

     Celý můj život jsem byla ateista, ale teď jsem nemohla přestat myslet na to, že naděje, začít žít, je u Boha. Šla jsem do křesťanského sboru, kam i nadále docházím. Rozhodla jsem se, že chci žít s Bohem.

 

     Když jsem si uvědomila to, že můj život bude jiný, přišly různé obavy. Ale nevzdala jsem to a spolehla jsem se na Boží slovo. To znamená spoléhat se na Boha. Jeho slovo je věčně platné. Věřím, že s těmi obavami, které jsem měla, už jsem nebojovala sama, ale Bůh mi pomáhal.  

 

     Skrze Boží slovo - Bibli - postupně poznávám, v jakém stavu je člověk před Bohem. Celý můj život nebude stačit na to, abych si mohla myslet, že znám Boha. Ale co už vím, je toto: Člověk je hříšník a nebylo by pro něho odpuštění, kdyby Ježíš Kristus - Syn Boží -  nepoložil svůj život za nás. On prolil svoji nevinnou krev za smytí našich hříchů. Odpuštění a smíření s Otcem máme jen skrze oběť Božího Syna Ježíše Krista. 

 

     Také jsem poznala, že život s Bohem není náboženství. To, co jsem vnímala ze světa o víře, mě spíše odrazovalo. Nevěděla jsem, že Bůh je milující Otec. Přeje si, abychom byli osvobozeni od lži skrze jeho slovo - jedinou originální pravdou. Pravdou, o které nemusíme mít pochybnosti a můžeme se na ni spolehnout. Jakou má moc Boží slovo, když se na něj spolehneme, může dosvědčit mnoho lidí nejen já.

 

     Chci se podělit o jeden z hlavních zlomů mého života s Ježíšem. Při nedělním kázání mě kromě i jiného slova zasáhly dvě věty, které jsem  přijala  vírou. Bylo to o tom, že i mě může být odpuštěno. Byla to tato slova: ,,Ty si myslíš, že to, co jsi udělal/a, ti nemůže Bůh odpustit? Ale on už ti odpustil.“ V tomto okamžiku ze mě spadly výčitky svědomí a sebeobviňování z mých hříchů, které alespoň někdy každý člověk pociťuje.

 

     Tato reálná zkušenost upevnila mou víru v to, že Ježíš má tu moc z nás sejmout to břemeno hříchu a navždy můžeme mít smíření s Bohem Otcem. Vím také, že se na našeho Pána Ježíše a Otce můžeme spoléhat ve všem. Ti, co Pána Ježíše přijali do svého života, nikdy neopustí a nikdy se jich nezřekne.

 

     Po tom, co jsem uvěřila, že jsou mi odpuštěné hříchy, jsem více nepociťovala provinění, ale zůstala ve mě bolest a smutek po mém tátovi. Spolehla jsem se na Pána, že i v tomto mi může pomoci. Přiznala jsem před Pánem Ježíšem, že sama nemám sílu a potřebuji pomoci. Pomohl mi a uzdravil moji duši. Přijala jsem vírou to, že mám nechat minulost za sebou a jít za Ježíšem, následovat ho a stát se jeho učedníkem.

 

     Mému tátovi jsem s Boží pomocí odpustila. Ne kvůli němu, protože jemu už to nepomůže, ale kvůli sobě. I sobě jsem odpustila. Díky Boží milosti můžu o své minulosti mluvit bez bolesti. Slzy z bolesti se proměnily v slzy z vděčnosti k Bohu.

 

     Vrátím se teď trochu zpátky. Ve svém životě jsem měla věci, skrze které jsem utíkala před realitou, abych se alespoň chvíli cítila lépe a v pohodě. Byly to diskotéky, techno, horory, alkohol o víkendech...

 

     Když jsem poznala lásku Ježíše, tyto věci pro mě byly úplně zbytečné. Už mi to nepřinášelo žádné nadšení. Naopak necítila jsem se dobře při té představě, že bych dále tyto věci měla ve svém životě. Moje radost je v tom, že můžu žít z Ježíšem, a to veškerou radost tohoto světa převyšuje. Po pár týdnech mého obrácení můj přítel také uvěřil. Byli jsme pokřtěni do jména Ježíš. Při tomto křtu jsme vyznali, že odevzdáváme svůj život do rukou Ježíše Krista. 

           

     Po pár měsících jsme vstoupili do manželství. Bylo to po našem devítiletém vztahu. Ačkoliv jsme o manželství vážněji nepřemýšleli a žili jsme jen tak, poznali jsme to, že je správné udělat tento krok. Milujeme Pána a chceme žít, jak se líbí jemu. To nám dává radost a svobodu.

 

     Naše dcera měla od mala vážné problémy s mluvením. Určitou poruchu v oblasti řeči ji sice lékaři našli, ale my jsme si uvědomili tím, že nám Bůh otevřel oči, naše chyby ve výchově.

 

     Vidíme, jak velký dopad může mít na dítě způsob života, který vedou jeho rodiče. Prosila jsem Boha za odpuštění, protože jsem si přiznala, že jsem pro ni nebyla dobrá matka. Jen díky Boží milosti je uzdravená a začíná být jako jiné děti. Já i manžel se učíme, jak ji vychovávat lépe tak, jak chce Bůh. On je ten nejlepší Otec a ví, co je dobré a správné.

 

     Potřebujeme si všichni uvědomit, že nejsme na světě náhodou. Stvořil nás Bůh a má pro nás všechny ten nejlepší plán a záleží na každém člověku, jestli přijde s důvěrou k Bohu a  přijme Ježíše za svého Pána. Bůh nám dal svobodnou vůli se rozhodnout. Otevřeš mu také dveře (do svého srdce)?

 

     Je třeba, aby jsi věděl/a, že tvé rozhodnutí, pokud se rozhodneš pro milost, která je ti nabízena, není jen pro tento život na zemi, ale především na věčnost. Člověk má tělo, duši a ducha. Tělo zemře, ale duše a duch jsou věčné. Každý, kdo vyzná Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele, uvěří ve svém srdci a vytrvá ve víře do konce, bude zachráněn. 

 

    Svědectví na You Tube.   

 

 

hostgator coupon code 30 off
Tuesday the 17th