Lidé mají různé představy o tom, kdo je Bůh, jestli vůbec existuje. A jestliže existuje, jaká pak je jeho vůle? Pokud všechno stvořil, proč to stvořil? Lidé získávají různé odpovědi podle jejich pohledu na tyto věci. Existuje však pohled na Boha, který dává Bible. Podle Bible je Bůh majitelem veškerého stvoření, vstupuje do něho a dává mu smysl. Jestliže vstupuje do celého stvoření, pak musí také vstupovat do našich životů, podle toho, jak mu to umožníme. Proto jsem se rozhodl vydat svědectví o tom, jak Bůh různě v mém životě konal, a tak si mě k sobě povolával a povolává.

Pocházím z nevěřící rodiny, takže jsem vyrůstal bez jakéhokoliv vedení k víře. Můj první kontakt s Bohem byl uskutečněn skrze moji babičku v mých deseti letech v době prázdnin, které jsem pravidelně trávil u Baltského moře. Ona, jako praktikující katolička, se tam několikrát se mnou modlila známou modlitbu „andělíčku, můj strážníčku“. Vzpomínám na ty okamžiky, kdy jsem šel po břehu moře, vítr rozčesával moje vlasy, mé srdce hořelo k Bohu, a já jsem si s ním povídal jako se svým nejlepším přítelem. Zvláštnost těchto okamžiků ve mně vzbudila otázku, jestli všechno, co jsem takto prožíval, je v pořádku, a zdali jsem se nepomátl.

Další důležitý Boží dotek v mém životě přišel v mých patnácti letech. Do té doby jsem žil život bezstarostného chlapce. To všechno se změnilo v jediném okamžiku během mého prázdninového pobytu na orlické přehradě, ve kterém se mi jakoby zastavil čas a já jsem začal vnímat jedinečnost své existence se všemi smyslovými projevy. Začal jsem intenzivně vnímat svůj vnitřní svět, který se přede mnou takto odhalil, a to mě přivedlo k položení si základních otázek lidské existence. Tak se z bezstarostného chlapce najednou stal filozof.

Od tohoto okamžiku se v mém životě začala intenzivně projevovat touha zorientovat se v životě jako takovém a nalézt smysl života, smysl všech věcí. Jediné na co jsem kladl důraz bylo hledání odpovědí na otázky kdo jsem, proč jsem, odkud a kam jdu. Bez zodpovězení těchto otázek jsem nebyl ochoten uskutečnit jakékoliv další kroky, pro které bych se bytostně rozhodl. Studium filozofických knih, dokonce i knih okultních, vlastní filozofické úvahy, to vše se pro mě stalo nejdůležitější náplní mého života.

Odpovědi na mé otázky však z žádné strany nepřicházely. Nepřicházely skrze rodiče ani skrze přátele a známé; dokonce střední a vysoká škola, které jsem posléze absolvoval, nepřinášely žádný pokrok. Byl jsem si naprosto vědom své prázdnoty a své nevědomosti, a tak v důsledku toho jsem si nevážil vlastního života. Sám sebe jsem označoval za trosku. Byl jsem připraven kdykoliv svůj život ukončit. V mém životě bylo i mnoho negativních věcí. Začal jsem pohrdat lidmi kolem sebe, považoval jsem je za příliš přízemní a tak se pomalu do mého života vkradly pýcha a jistý pocit nadřazenosti.

Tímto způsobem života, který byl spíše přežíváním než životem, jsem žil několik let, až do chvíle, kdy se u mě projevila vážná psychická nemoc. Skrze ni jsem se dostal až na nejnižší možné dno, bez sebemenší vyhlídky na něco lepšího. To všechno bylo důsledkem hříchu, který uvnitř mě pracoval. Byl jsem oddělený od Boha i od lidí.

Boží vůlí však nebylo ponechat mě navždy v tomto zbědovaném stavu, ale pozvednout a přivést mě k lítosti nad svým zkaženým životem čili k pokání. To se stalo skrze svědectví jedné křesťanky, od které jsem přijal slovo, že ji Bůh miluje. Takto zaseté slovo ve mně jakoby skrytě žilo až do chvíle, kdy se stalo něco naprosto zvláštního a neočekávaného. V jedné chvíli se mi sevřelo srdce uvnitř mé bytosti a já jsem začal vidět různé situace, kde jsem jako člověk selhal, kde jsem ublížil. V uvědomění si toho jsem přišel o veškerou pýchu.

Od té chvíle mi bylo jasné, že musím jít tam, kde se shromažďují křesťané. Bůh mě velice jasně k tomu pudil, přestože jsem tomu vůbec nerozuměl. Nevěděl jsem, co od tohoto kroku mohu očekávat. Tak jsem byl přiveden na shromáždění jedné evangelické církve. Všechno tam bylo pro mě nové a velice zvláštní. Tam jsem obdržel svou první Bibli. Byl to Nový zákon. Přečetl jsem jej téměř celý. Mnoha věcem jsem v Bibli nerozuměl, ale to důležité, co jsem pochopil, bylo to, že Bůh je dobrý. Začal jsem navštěvovat církev pravidelně, avšak můj problém s hříchem nebyl vyřešen, protože jsem nebyl přiveden k završení pokání, totiž ke znovuzrození a spáse. Tento stav byl pro mě neudržitelný a já po určité době přestal do církve úplně docházet.

Psal se rok 2001 a já měl za sebou úspěšně ukončené studium na vysoké škole. Našel jsem si přítelkyni a také práci ve svém oboru čili práci programátora. Nahromaděným stresem a nespokojeností se sebou samým jsem byl přiveden k myšlence ukončit svůj život. Tuto myšlenku jsem téměř zrealizoval, v posledním okamžiku jsem však začal volat k Ježíši: „Jestli existuješ, zachraň mě,“ a od svého záměru jsem upustil.

Bůh mé volání vzal vážně. Následně jsme s přítelkyní začali navštěvovat mnohé kurzy a přednášky na různá témata, která pro nás byla zajímavá. Mimo jiné jsme začali navštěvovat semináře o stresu. Později jsme zjistili, že seminář pořádá Církev adventistů sedmého dne. Seminář nás svou poutavou formou velice zaujal, a tak jsme se rozhodli navštěvovat další navazující seminář. Když jsme zjistili, že seminář je o Bibli a o jejím výkladu, chtěli jsme přestat na seminář chodit. Naše rozhodnutí se však změnilo, když jsme obdrželi dopis, ve kterém byl o nás projeven zájem. Seminář jsme tedy dále navštěvovali a zde započala veliká revoluce v našem myšlení. Odcházeli jsme naplněni Božím Slovem a o všech těch věcech jsme se zaujetím dále mluvili i mimo seminář.

Revoluce v mém myšlení se projevila mým znovuzrozením. Nevím, kdy a jak se to přesně stalo, ale stalo se tak přesně podle Božího slova: „A když ve svém soužení úpěli k Pánu, zachránil je z tísně: seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy“ (Žalm 107:19-20). Bůh stvrdil svůj vztah se mnou tím, že mi dal v jednom okamžiku poznat lásku jeho Syna, která je nekonečná. Já tu lásku přijal s přáním, aby tuto nekonečnou lásku mohl poznat každý člověk zde na zemi.

Od té doby jsem začal žít aktivní křesťanský život. Navštěvoval jsem různé křesťanské církve a sbory, až jsem se dostal do sboru Logos. Bůh mě začal volat k poznání jeho samého a jeho vůle, což církev Logos nabízí ve velice kvalitní formě. Když jsem se ptal Boha, ve které církvi mě chce mít, odpověděl mi, že mě chce mít tam, kde dobře znají jeho slovo. Ihned jsem věděl, že je tím myšlen sbor Logos. Zde jsem prožil revoluce v chápání Bible a neustále zažívám další. Dostal jsem od Boha odpovědi na mé otázky, skrze které on ve mně probudil hlad po něm samotném a ten hlad byl vrchovatě uspokojen. Získal jsem mnohem víc, než jsem žádal. Smysl života, který je v Ježíši, a živý vztah s ním. Děkuji Bohu za to ve jménu Ježíše a v modlitbě očekávám jeho další volání.